- 199. Umřela panna milá! Již pak pro kolébku nasypte
- 198. Pochlebcův neslyš! tiť jen své pochvaly řečmi
- 197. V zlých taky snaž spolcích zachovávati čistotu mysli,
- 196. Blud jest mhlou, jakováž zle na lidské mysli usedla,
- 195. Kázně svaté proutek moudrosť pacholíkovi dává,
- 194. Což to mudrctví jest? Ducha jest myslného to hudba,
- 193. Proč, jitřenko milá, každým rdíš krásně se jitrem,
- 192. Což Čech v srdci chová jedinou jen lásku tělesnou,
- 191. Všickni slaví svou vlast, proč tvá ji neozněla píseň?
- 190. Což to Slovan? Křesťan, neb má své od Slova jméno
- 189. Viz tyto růže milé, jakové z nich plápoly dýší,
- 188. Kdož sklem zápalným tělo své zahřívati hodlá,
- 187. Tať, jenž překrásným plamenem tuto leskne se svíce,
- 186. Což skupená zevšad prospívá osvěta mysli,
- 185. Nechtěj nikdy stromům obstárlým, starče, se rovnať,
- 184. Na straně písma se skví obraz Boha jasně na každé;
- 183. Kdož člověk rázný? Jedině tak zváti se může
- 182. Viz krásnou krůpěj, jak skví se čarovně na růži,
- 181. Ukládá horkem letním tuto prach se na růži,
- 180. Což jest slast zemská? Na horoucím krůpěje stříbru;
- 179. Rozdíl.
- 178. Kdo čteš písma svatá, láskou ku pravdě se ozdob,
- 177. Loďce život lidský, nurtám jsou vášně podobny,
- 176. Proč pěje písně slavík, rosa když tetelí se na růži,