- 44. Byly časy, když jsem duši topil
- 43. Spadlo na nás ubohé jen pole,
- 42. Víš, co výrok věčné pravdy praví?
- 41. Stoiky zde hlasně slaví trouba,
- 40. Římský jazyk – vtělená to žula,
- 39. Když tak chodím o písně svou vlastí,
- 38. Blahá dobo, vánoční ty čase!
- 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza
- 36. Šlechtic jest, kdož mužně lidem slouží,
- 35. Zabloudilo lidstvo na pustinu,
- 34. Ober sobě druhdy závěť tichou
- 33. Tíží hruď mou povinění mnohá;
- 32. Znáš ten národ? V tichém bydlel luhu,
- 31. Ze svízelů druhdy u pohanů
- 30. Právem se lid od přírody učí,
- 29. Božský úkol vychování dítek;
- 28. Pravá zbožnost – páseň přepodivná,
- 27. Lidstvo tuto na dvém různých lodí
- 26. Mužně dej se na to svaté pole,
- 25. Dávno jsme již, mládí mého druhu,
- 24. Žíří vrchol na posvátném Nebu;
- 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen;
- 22. Básník – král to přeblažené říše,
- 21. Ostaňte již s hudbou svojí planou,