- 110. Příroda ostává ve svém běhu vezdy si stejna,
- 109. Dvakrát pták se rodí. Napřed jako vejce se líhne,
- 108. Strom nese ráz, jakový mu kořen byl vštípil, a jehně
- 107. Host každý vzácný doma jedno se řádně přijímá,
- 106. Nechtěj býť bylinou, co kořen svůj v půdu zapouští.
- 105. Mláďata páv na strom na svých nese k noclehu zádech.
- 104. Čím hora více hledí hlavu svou povznášeti vzhůru,
- 103. Kde zbožnost nemá zárodu,
- 102. Kdo se v kypré mravy nevydá,
- 101. Což to humor? Snouben to s citem vtip jesti. Dno k víku,
- 100. Hudba není hudbou, kdy radost jen v srdci budívá,
- 99. Kyprida se zove bohyně,
- 98. Želvu si vpiš ve hloub své útroby rydly zlatými.
- 97. Kdož v noci nesvítí, hvězdou ten slouti nemůže;
- 96. Nautilu buď podoben, když zlá na tě přijde nebezpeč,
- 95. Často poteskníváš, že nemůž náš šťastněji národ
- 94. Vedro i mráz a nečas s pohodou ve přírodě snášíš;
- 93. Proč ten cesty koná? By potom doma šťastněji bydlel.
- 92. Když železo se rozžhaví,
- 91. Čáp tebe uč, jakovou rodičům máš spláceti úctu,
- 90. Kdo schody své chce umýť, od nejvyššího počíná,
- 89. Před těmi stín, kdož chtí ho lapiť, jen dále utíká,
- 88. S tím, kdo nemá co ztratiť, nikdá se ty v půtky nepouštěj,
- 87. Každá věc má rub a líc;