- 182. Viz krásnou krůpěj, jak skví se čarovně na růži,
- 181. Ukládá horkem letním tuto prach se na růži,
- 180. Což jest slast zemská? Na horoucím krůpěje stříbru;
- 179. Rozdíl.
- 178. Kdo čteš písma svatá, láskou ku pravdě se ozdob,
- 177. Loďce život lidský, nurtám jsou vášně podobny,
- 176. Proč pěje písně slavík, rosa když tetelí se na růži,
- 175. Láska jenom je život. Kdož nikdy lásky nepoznal,
- 174. Pouť k smrti jest stezník pustými vrcholky vedoucí,
- 173. Čím jest toucha, pravíš? Jestiť jitřenka to pravdy!
- 172. Čím starší jest dub, koření tím hlouběji pouští,
- 171. Svět v noci chrám, nebe jest oltář, jsou hvězdy ty svíce,
- 170. Vírou prý obzor lidské se zatemňuje mysli,
- 169. Slunka obor nám tmí a chabé k zemi stíny se níží,
- 168. Spí v tom hrobě hudec, v čistém duši tónu vypustil,
- 167. Mše Cherubiniho.
- 166. Poslední mše Beethovenova.
- 165. Tam plaje záře nebeská,
- 164. Cnost, co blaží každý národ, ta se zůve pobožnost,
- 163. Když Bůh tvoji děvu stvořil,
- 162. Pouhý rythmus není báseň,
- 161. Tak žíti hleď, by po tobě
- 160. Viz ta kuřátka milá, jež tam na blankytu svítí,
- 159. Proč zrak náš spanilá tak rád zří kvítka? Nevábí