- 530. Jdu v myšlenkách, proč, dumám, jsem tu asi?
- 529. Ve vlnách věčnosti nám duše plynou,
- 528. Zpěv věčnosti nám zvučí z duše nitra –
- 527. To nejvíc srdce lidské rve a svírá,
- 526. Mám o hrobku se starat? Žal to plodí;
- 525. Co věčnost údělem as pro nás chová?
- 524. Bůh může lidstvo lepším zléčit líkem,
- 523. Svět nejspíš krví zapadne a hnisem;
- 522. Kdy lidstvo cíl svých tužeb svítat spatří?
- 521. Duch tvorstva kdyby svár chtěl mít a války:
- 520. Že Bůh nás otec všech? Ó jak jsme kletí,
- 519. Co v lidstvu potrvá až k lidstva zmaru?
- 518. Co účel náš as u věčnosti klíně?
- 517. Co věčnost jest, v svém náručí co svírá?
- 516. Že poznání chceš vzlétnout ku prestolu?
- 515. Chceš nebe proraziti čelem snivým?
- 514. Zda doletět lze lidstvu štěstí zřídla?
- 513. Ó vzmuž se přec! Proč stále duch tvůj nyje?
- 512. Co člověk byl, co jest, co bude? Brachu,
- 511. Buď milosrdným jako Otec v nebi,
- 510. Smrt roste v nás a žárem v krev se vtírá;
- 509. Chtěl svět jsem mít, a prken šest mi stačí,
- 508. Slyš! Ký to zvuk? To datel tepe v kůru...
- 507. Co sláva jest, když k jednotlivci slétá?