- 506. Dbej pravdy, krásy, dobra, zle jež hynou,
- 505. Ten největší je rek a nepovolí,
- 504. Kdo z žití vracíš se, máš šedé vlasy...
- 503. Ten velkým-li, ať dříve žil ať nyní,
- 502. Zda jedinec as souborem je stavu?
- 501. Co člověk nadšen konal, věky stává,
- 500. Proč dýkou sváru hubíš se a hádky?
- 499. Nač, živ jsa, dbáš své hrobky na ozdobu?
- 498. Proč před smrtí se chvěješ? Nebuď sketa!
- 497. Líp rázem mřít, ne jako jelen štvaný;
- 496. Smrt malá vždy, ač růsti neustává,
- 495. Jsme žitím štvaná zvěř; smrt náš je honce,
- 494. Děl k vichru jsem: „Hleď v prostor, divý vládce,
- 493. Jsou hroty lauru hrotů růží tužší.
- 492. Proč toužíš po mušce, již zovou sláva?
- 491. Výš hlavu vznes, chceš viděti-li bohy;
- 490. Proč, když nás život hněte, rve a souží,
- 489. Ó těžko člověku život je nésti,
- 488. Vždy neblaze těm z nevděku se děje,
- 487. Chceš směle k slunci vzlétnout pro jas žití?
- 486. Žít klidně chceš a klidně v hrob se ztratit?
- 485. Kdy svého určení lid dojde mety?
- 484. Kam bereš se? kdys k růži děl jsem ladné,
- 483. Rád opěval bych zemi. Ó těch bludů!..