- 434. Bůh Řekův kdys vzal tvářnost býka na se,
- 433. Té lži, že u vývoji nestoupáme!
- 432. Kdo stíhá lva, krev často z ňader roní,
- 431. Vlk z vlka padlého vždy krev prý chlopce,
- 430. Číš vína k vzrůstu do nebe ti stačí,
- 429. Kdo v duše chorobě lék v krčmě hledá,
- 428. Nač vlku as, jenž čest a klid ti krade,
- 427. Chceš slyšet zníti lyru Apollovu;
- 426. Když do paty chce uštknout tebe zmije,
- 425. Rád nepřítel lež za pravdu má každou;
- 424. Kdo bzučně oblétá tě jako ovad
- 423. Vždy vykonej, jak duše tobě radí,
- 422. Rád hlupák slovy v mudrce se mění;
- 421. Co soustrast? Dým! Co útěcha? Jen slova!
- 420. Jak štěp buď v pomluvách, jenž hlavu kloní,
- 419. Svět toužně čeká lidstva dobu novou;
- 418. Tvá, mniše, bachantkou-li krev i touha,
- 417. Mníš, rozkoší že Bohu tvoje bytí?
- 416. Tvou rozkoší-li bič – ač je-li možná? –
- 415. Ó mrskači, ó krotiči své síly!
- 414. Ne očí svých, leč duše žhavým pláčem
- 413. Chceš v odříkání v klášterní jít kobu
- 412. Vždy děti života jsme na tom bídně,
- 411. Hůř nad jiné se tomu umíralo,