- 386. Přej radost mládeži a vášně ladné,
- 385. Co člověk v žití žalu má, co hoře!
- 384. Proč ustavičně žíti planou touhou?
- 383. Buď vesel v mládí při zpěvu a víně
- 382. Ach, po štěstí mé srdce posud křičí,
- 381. Snil v mládí o štěstí jsem květu zlatém;
- 380. V sen lidské pouti radost zřídka pěje;
- 379. Ó nevěř ledabylé žití zvěsti,
- 378. Muž jako pšenice buď zlatoklasá,
- 377. Jen nežaluj, stesk v duši-li se vrší;
- 376. Ne z každé vláhy símě štěstí klíčí;
- 375. „Nuž dospěl jsem! Chléb na vlastním chci stolu!...“
- 374. Dva mezníky nám v žití bloudit brání;
- 373. Mez života je blízka mezi smrti,
- 372. Vždy s rozvahou jdi do života boje,
- 371. Ven v život pluj; ten nežije, kdo váhá!...
- 370. „Co život je? Spleť radostí, hrst boje,“
- 369. Že staří jsme? Nuž rádi odpočinem,
- 368. A třeba nezpíval jsem než sám sobě –
- 367. Proč zpíval jsem?... Aj, proč že hvozd se mladil,
- 365. Trp, umělče, trp v každém duše sporu,
- 364. Bůh Kristus mřel, leč hloupost posud hlásá:
- 363. Kdys jinak rozuměli poesii;
- 362. Kdo výstřednost nad tichou krásu volí,