- 312. Květ v srdci znám, jenž nikdy neuvadá:
- 311. Proč verše tkám? Snad dřív jsem ptákem býval,
- 310. Kde ke mně anděl s první písní slétl?
- 309. Proč zpěv mi zázrakem? Aj, v pravé kráse
- 308. Zpěv bez citu pýř pozlátka je pouhá,
- 307. Ze zdroje poesie chceš-li píti,
- 306. Chci z duše pět; pryč závoje a masky!
- 305. Co umění? Toť studna, dna jež nemá,
- 304. Když orla mysli tvé svět ranil v křídla,
- 303. Buď poetou, když krása v duši raší;
- 302. Proč, když tě zřím, vzdech v nebe míří v letu?
- 301. Proč žehnáš mi, proč tolik vroucích díků?
- 300. Zda, Zdeno má, čas růže pro tě pěstí?
- 299. Mně odňato je dětmi ráje věno,
- 298. Mníš, divokým že mákem hoří lány?
- 297. Když druhdy bloudím mlhou prchlých roků,
- 296. „Noc tají dech, hvězd píseň nebem letí,
- 295. Svět ztemněl se, smrt s životem se sváří,
- 294. Má hlava, děti, na váš hrob se kloní...
- 293. Už nemám nic, jen vzpomínku a knihu,
- 292. Bouř letí s hor, les sterou hlavou klátí,
- 291. Co mrtva jsi, běs skály v hruď mi házel,
- 290. V tvůj krátký sen můj duch-li peruť vnoří,
- 289. Mé nitro zjevem tvým se všecko stkvělo,