- 240. Víš, kdy se jaro žití v síň tvou vrací?
- 239. Kde štěstí jest? Jen v dětských očí plání
- 238. „Jsi sobíkem, chceš většinou vše sám!..“
- 237. Můj život pro tebe buď květ vždy nový;
- 236. „Muž s ženou jedno buď“ – tak vzkaz zní s nebe –
- 235. Jsme sdruženi a jaro v srdci nesem’;
- 234. Zle hynul jsem a v hrob jsem toužil jíti,
- 233. Rád v mládí svého dálném bloudím lese,
- 232. Jsou vánoce a svět chce kvést? Ó divy!
- 231. Ač stár jsem už, mním na mládí-li zvěsti,
- 230. Být chceš-li střízliv po divokém kvasu,
- 229. Mám býti sám? Žal ze všad ke mně kluše,
- 228. Na pudly stačí prut, jen švižný-li je,
- 227. Ač ostří pomsty nad hlavou ti visí,
- 226. Proč nepřátelé, nám se posmíváte
- 225. Lží, bajkou děti skonejší se chvíli,
- 224. Buď kdokoliv, jsi vždycky darebákem,
- 223. Pes bez kázně rád zdivočí a zvlčí –
- 222. Co rozum chce, ne co ti jiní káží,
- 221. Služ cizím k prospěchu, kdo duchem slep jsi,
- 220. Div Svobody vždy výš a výš se nese,
- 219. Bůh, láska bližních, vykoupil nás kdysi,
- 218. Kříž u cesty a na něm Spása světa!..
- 217. Kdo vykoupí as společenskou bídu?