- 337. Líp krátce žít, leč jasně, na tom dosti,
- 336. Že všecky vášně sílu ducha lámou?
- 335. Nač velkým být? Či duněti má země
- 334. Ctít pěvců vyvolených neustávám,
- 333. A co jsem já? Jsem pramen lesní skrýše;
- 332. Viz, staré písně krásná vazba pojí!
- 331. Svůj život básník vždycky v žalu ztrácí:
- 330. Náš svět! Proč nelze pěvci z noci času –
- 329. Vždy pokrytci zlem poesie byla,
- 328. I pěvcovo jak jiné končí žití,
- 327. Hruď pěvcovu sám Bůh prý v plamen nítí,
- 326. Červ skryl se do stolistky vonné skrýše...
- 325. Jak z ňader chlumu vláhy zdroj se rojí,
- 324. Že stýskám písněmi? Kdož za to může?
- 323. Vám píseň ničím jest? Ej, divy tvoří;
- 322. Viz zlatou mušku! V květu pyl se tísní!
- 321. Vždy pravá krása Ježíškem jest jeslí:
- 320. Vše, co v tvém srdci křídly vášně bije –
- 319. Tvá přízeň vždycky buď jak čistá panna,
- 318. „Jen v ryzí pravdě umění je spása!
- 317. Chceš hodovat-li uměn při poháru,
- 316. Že slza rosou, měnící se v sutku,
- 314. Když písni toužím zevní zdobu dáti,
- 313. Co píseň je? ... květ zvučný dumných skrání,