- 410. Vždy plujem bouří v žití vetché lodi
- 409. Ať modlíš se a ňadra biješ pěstí,
- 408. Ten z duše choroby se nevyléčí,
- 407. Jsou lidské vděky Bohu stejně cenné,
- 406. Před středověkem my tu přednost máme,
- 405. Svět klamu práva nikdy nepozbude;
- 404. Jen hlupcovi je zločinem a hříchem,
- 403. Ó převznešená mudrců jsou slova,
- 402. Skloň duši svou, kde žal rve ňadra mroucí;
- 401. Ctnost pravá nikdy neblýská se řečí;
- 400. Žal velký vždy až v rakev s námi spěje;
- 399. Zbraň ať je jakákoli, vždycky raní;
- 398. Co vznáší tě, to miluj, ne co dráždí;
- 397. Kde krása s něhou je, tam zášť jen maskou;
- 396. Ó štěstí, štěstí, nevěstka to lstivá;
- 395. Je zpozdilec, kdo na číhané stává,
- 394. Hrob tajný jest; já nemiluji taje,
- 393. Proč člověk žitím krásu těla maří?
- 392. Chci v moře zdí, v němž žití vlny bijí,
- 391. Rád kalí svět dvou duší zápal čistý,
- 390. Mne vzdušné hrady žití málo baví;
- 389. Proč maškar plachý vír zřím v světa klusu?
- 388. Nic nejsou ti, než obílené hroby,
- 387. Sám každý vol, čím chceš a můžeš býti,