- 458. Les ozářen, zpěv jarní zpívá drozd;
- 457. Svůj k svému, tak chce svět a je v tom v právu,
- 456. Žni zlaté života proč nemám asi?
- 455. Člun žití-li v tůň všedna se ti kácí,
- 454. Všem zoře míru v den se neroznítí;
- 453. Kdo z úmyslu tvé zavraždit chtí štěstí,
- 452. Co jsem, to vím, a cítím, co mně schází,
- 451. Co štěstí jest? Jen zlaté nebes růže!
- 450. Nad dávných věků Iliadou žasni,
- 449. Už od pradávna v světě přicházívá:
- 448. Před záštím lotra vzteklivce, jenž zuří,
- 447. Mlč v bolestech, jen slabost lká a křičí;
- 446. Jak hloupost dí, tak blbost po ní žvastá,
- 445. Líp skromně žít, než z velkosti mít hoře;
- 444. Kdož ví, čím srdce naše druhdy zetlí?
- 443. Tvé žití-li se dobrým skutkům brání,
- 442. Jen zapři cit i krev i rozum zdravý,
- 441. Rve příval chudým ornou pole hroudu,
- 440. Dej vláhu květině a vůni dá ti,
- 439. Cit v úctě mám, on duši jasem zdobí;
- 438. Děl filosof: Věc velkou duch můj stvoří,
- 437. Když v lese květ a setí v poli raší,
- 436. Na mladosti své vzpomínám si květy,
- 435. Co vzpomínka? Dnů lepších zásvit záře,