- 264. Tvé dětské rty vždy k zpěvu hruď mi vzruší,
- 263. Viz, v zlatě tone niva v šíř i v dáli
- 262. Jas očí tvých-li v mou se duši vlívá,
- 261. Že v lednu růže kvetou, kdys mi děli,
- 260. Hleď, Lilo, v důl, z kad skřivánek k nám krouží!..
- 259. Jak příroda se všecka rozjasnila!
- 258. Víš co to jest, čím srdce moje buší?
- 257. Mne dotkneš-li se polibkem jen letem,
- 256. Když hlavička tvá k srdci se mi skloní,
- 255. Svět tebou zmlád’; vše leskne se a voní;
- 254. Jak rád tě mám, ta trojverší ať věstí!
- 253. Má Liduška zář v černých očích chová...
- 252. Když oko mé žár rozněcuje zlosti,
- 251. Roj netopýrů byl v mých ňader skrytu,
- 250. V den bílý přešla noc mé duše tmavá,
- 249. Rtem ženy své jsem vyplul z žalu víru;
- 248. Kol chlad, ó pojď, hleď slunným na mne zrakem,
- 247. Jen na mžik slétla’s z andělského davu,
- 246. Ty’s umřela; v mých ňadrech bolest vzplála,
- 245. Mně všechen svět zdál tonouti se v štěstí,
- 244. Šel života jsem zasněženou plání,
- 243. Nechť v hrobu temnotách tvá mysl bloudí,
- 242. Zrak dětský s mým-li setká se a zjasní,
- 241. Mé žití nebylo než večer dlouhý,