- 143. Kdy krev má žene v květ, jenž v taji pučí?
- 141. Když stesk mou duši šedě obetkává,
- 140. Mně hoří hruď a hlava se mi točí,
- 139. Má píseň touhy lesem vstříc ti letí,
- 138. Ty hněváš se a marně vstříc ti chvátá
- 137. Zář vnady tajemná v tvých očích hárá,
- 136. Kdys v luně jsem tě zhlédl šatu prostou;
- 135. Lvy v krvi mám, žár duší se mi valí,
- 134. Tkvěl na tvém rtu jsem blažen krátkou chvíli,
- 133. Duch jatý láskou v červánkách se noří,
- 132. Co rozkoš lásky jest, bys vědět chtěla?
- 131. Viz, svlačec ovíjí se kolem klasu!
- 130. Hleď, jaro skonalo, kraj ustal v zpěvu,
- 129. Vždy dražší skvosty žádá láska míti;
- 128. Že láska to, jež lidstvo nejvíc týrá?
- 127. Div – vesmír – v našich srdcích láskou vzrůstá:
- 126. Proč slunnou vášeň mdloba hříchem zove?
- 125. Tvůj hoří ret a sluncem zrak se nítí;
- 124. Proč jihu trojverším mé srdce znělo?
- 123. Co za věk slovy k vyslovení není,
- 121. Ach mládí čas; jen chvilku život zlatí!
- 120. Být svými naše duše neustanou,
- 119. Mně tebou slétl s nebe anděl světla,
- 118. Když řekla’s: „Tvou jsem po vše živobytí!“