- 38. Když leknínu zřím květ, jenž u vod stanu
- 37. V kraj pohlížím, noc z lesů v nivy kluše,
- 36. Proč toužím ven, zvon večerní když zvoní?
- 35. Zář rudá nad městem je rozložena,
- 34. Jak Sardanapal na pokladu hoře
- 33. Květ zlomený; nač rosa k němu letí?
- 32. Jas, vůně kol a zář; jdu zkvetlým vřesem;
- 31. Štěrk na cestě, leč stromů květ v něm mnohý!
- 30. Ó pohleď jen! Zda nevlhnou ti zraky?
- 29. Je klam, co díš – že cesty do průlomu
- 28. Zřím stromy kvést a slyším sedmihlásky...
- 27. Mez květnatá dvou bratrů pole dělí,
- 26. Luh mile zkvet’, jím zpěvná bystřen kluše...
- 25. Ký rozmanitý zázrak jaro tvoří;
- 24. Slét’ na zem paprsek a líbá květy!
- 23. Ven, v slunce ven, zpěv voní z duše ptačí,
- 22. Ó hleď, ó hleď, kol zase jaro výská,
- 21. Vrch jara je! Z děv očí srdcem třese
- 20. Květ na stromech, a na horách je sníh;
- 19. Proud jarních vod, co stihne, rázem trhá;
- 18. Rád světlušky zřím v letním lesa krovu,
- 17. Ó pohleď na ty rudé zoře vzlety;
- 16. V snech v domova-li slétáš drahé kraje;
- 15. Kdy Bůh as mezi lidmi nejradš dlívá?