- 64. V sen svého žití zimní spěl jsem dlouhý,
- 63. Vše mění se, jak časové se točí;
- 61. Vždy láska v polibcích se jeví kradí,
- 60. Nás všecky vzhůru nese lásky touha,
- 58. Má láska poslední je rovna prvé;
- 57. Ó, lásko, květe, který k slunci pne se,
- 56. Co první lásky zjev, jenž v svět nás láká?
- 55. Nad prázdným hnízdem tesknil pták až bědno,
- 54. Pták rozpěl se, strom na květ žene mízu;
- 53. Že srdce mé a duše má zas zkvetly?
- 52. Zas ve vůni a smavém jasu tonem,
- 51. Strom krvavými slzami lká v chladnu,
- 50. Siv nebesklon! Jak teskné pohlédnutí!
- 49. Les zamlžen, z niv teskný křik zní vlhy;
- 48. Hřbet hor je vyjasněn, důl mhou se skrývá;
- 47. Jak v hrobě druhdy jest mi v lesa snětí,
- 46. Jdu do lesa, když v otroctví se kácím,
- 45. V les prořídlý můj slabý zrak se hříží...
- 44. Můj chrám je les, v něm zpěv a barvy hýří;
- 43. Když hvězdy plát zřím v noční jara době,
- 42. Mír, všude mír; v mé duši i v mém líci!
- 41. Co živo jest, i po staletích raší;
- 40. Vždy myslím si, když rolník plní statky
- 39. Ó krásná noc; luh voní, šepce mlází,