- 92. Hleď, kvítím zpívá roztoužená země,
- 91. Jsou květiny, jež tajná křídla mají,
- 90. Z mých ňader hejno přání k tobě vzlétlo,
- 89. Jak blažen jsem a žehnám vzletu chvíle,
- 88. Proč při Tvém zpěvu hlava má se kloní?
- 87. Jak slunce zrak tvůj čarodějně hoří,
- 86. Ó vnadná jsi! Tvou něhou klesám zpitý,
- 85. Když slunný zrak tvůj v mé se oko dívá,
- 84. Dav labutí plul nebes tůní smavou,
- 83. Že dvojí život máš, kdo v světě tuší?
- 82. Svou květnicí má duše tebe něží;
- 81. Ty divíš se, že zrudlo moje líce?
- 80. Z tvých očí ondy žhavé hvězdy slétly
- 79. Když ondy stála’s hory na pokraji
- 78. Tvých očí dvojklenot se na mne dívá,
- 77. Když temné oči svoje vzneseš vzhůru,
- 76. Ty nevíš as, proč srdce moje stůně?
- 75. Co růže jsou? Věz, milostné to zpěvy,
- 74. Ty písně přeješ si? Hleď do mých tváří,
- 73. Mou byla’s, věz, už při zjevení světla;
- 70. Zřím v blankytu dva velké, černé body –
- 68. Chci o trůn písní v říši lásky státi,
- 67. Svým okem na mne vzhlédneš-li jen maní,
- 66. Jak rád tě mám, to nesnadno je říci,