- Co se děje večer.
- Ekloga. VIII.
- Jdou mračna přes hor vrcholy.
- Jen vzpomínku!
- A kdo ten zázrak učinil, zda nebe,
- A každá chvíle bez tebe jest celý
- Ten, „dítě mé“, jest konvalinkou v trávě,
- Ty dlouhé zimní večery! vždy sami
- Buk s břízou v objetí se k vodě klene...
- Než zraje plod, dřív spadnout musí květy.
- Ve trávě v chladu prosníti den parný
- Co starosti a trudy? – přijdou samy!
- Květ jabloně se rdí a růže plane,
- Nad ploty kvete střemcha, hlohem bělá
- Květ jahody bych s úbělem tvých lící,
- Mé čelo v trávě chladí vláha rosná
- „Zas ritornelly?“ – divíš se, mé dítě!
- Snět střemchy k mému sklonila se čelu,
- Ekloga. VII.
- Jak drahokam.
- Ekloga. VI.
- Po přečtení listu, v němž mi vypravovala své sny.
- Tak mám tebe plnou duši.
- Ekloga. V.