- Jarní větry.
- Tys ještě dobré, smavé dítě,
- XX. Dost pláče již i žalu,
- XIX. (Z jara na hřbitově.)
- XVIII. Když juž hrdý rozum víře
- XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
- XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
- XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
- XIV. Na jaře i v podletí
- XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
- XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
- XI. Ó zdali v nivách asfodelů
- X. Když nás všecko oklamá,
- IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
- VIII. Nelze, nelze zapomníti
- VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
- VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
- V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
- IV. Říká se, že v temném lese
- III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
- II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
- I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
- XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
- XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;