- XXI. Modré oči, růžná ústka, čílka běl a rusý vlas –
- XX. V městě jsou ti mladí páni vypálení kostelníci
- XIX. Velké roztoužení, malé hněvy,
- XVIII. Milující hody strojí, žárlivý se časem postí,
- XVII. Jak skřivan v poli v naší hrudi jásá upomínka,
- XVI. Jste věru, milostivá, jak dovádivé ptáče,
- XV. (CO PRAVÍ STAŘÍ:) Ba více se verše přežily než kroniky, nežli snář,
- XIV. To vybraná byla společnosť. – My seděli při čaji
- XIII. O rozumím Faustu, rozumím, když probírám zamyšleně
- XII. Ba nevěřím tvým slzám ani tvému smíchu nevěřím,
- XI. Žár očí jejích postihl jsem v letu na plesu,
- X. Rád za soumraku, hlavu ve dlaň chýle, vzpomínám,
- IX. Loďka jest, jež proti proudu vždycky pluje, rozmar ženy,
- VIII. To věřte, moji zlatí,
- VII. Jak Vestálka hlídej svatý žár, jenž v ňádru ti plane,
- VI. Jedněm stříbro v hrdle zvučí, jiným stříbro v kapse zvoní,
- V. Noc letní, ta králka krasavic, se nade kraj chýlí, chýlí,
- IV. Za nocí lunných bůžek snů rád se nad lože dívčí sklání,
- III. Srdce ti zahřeje milostné psaníčko,
- II. O lásce kdo mrhá slovy,
- I. Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa,
- EPILOG.
- XXV. Já odcházím do světa –: zapomnít žal,
- XXIV. Já věru se stydím, neb zvlhl mi zrak,