- Říme! O ty město veleslavné,
- Což dal Bůh mně duši přecitlivou!
- Zas se vzkřeste! Vstaňte opět znovu,
- Aj jak choť ten o choť svou se snaží!
- Jaková to okolina stkvělá!
- Lílije, vy děvy milostkvoucí!
- Když máť světu dala tě co robě,
- V čem se, synu, duše tvoje kochá?
- Již zas přišla milovaná doba,
- Neměj každého hned za kacíře,
- Živobytí naše – to den krátký
- Úřad věstce – břímě přenáramné;
- „Jsi ty prorok? Kde máš pomazání?
- Jesajáši, věstců svatých králi!
- Bůh se věru zosobňuje v tobě,
- Jaká se to sují krásná slova
- Znám-li tobě seraf v lidském těle,
- Vezdy se má duše strachem třese,
- Což se těším v nejhlubší své duši,
- Brzo-li již ten můj národ zbude
- Kterak snesu, Bože dobrý s nebe,
- S urputností holemého draka
- Cože vzdycháš takto přehluboce
- O takovém co mníš o člověku,