- LXXVIII. Ztráviv den ve trýzni stálé
- LXXVII. Snů mých sídlo nad prameny
- LXXVI. Kdy tichá vlažička šustí
- LXXV. Tamo růže kde nevadlé
- LXXIV. S bohem, slunce! noc měsíčná
- LXXIII. Ty-li pěješ srdce svého
- LXXII. Tvorčí jiskra až se vznítí
- LXXI. Ty-li tajnost tu odkryl bys,
- LXX. Darmo! slova nepostihnou
- LXIX. Kamž ta cesta se prostírá?
- LXVIII. Tak zde psán týž zákon stojí
- LXVII. Čára ta a kruh prvotní
- LXVI. Člověk – nejvyvinutější
- LXV. Jak díš? duch že hmotu těla
- LXIV. Nejprv k hýbání se nese
- LXIII. Světa duše-li se šíří
- LXII. Stoje, vděčný smyslolude!
- LXI. Zemi v roucho smaragdové
- LX. A již tvar jaký se zračí
- LIX. V trávě, mechu, v palmy vzchytu
- LVIII. Ajhle, jak se s výšin, z hloubí
- LVII. Přej, když nízký zisk dotýká
- LVI. Čím pak hmota odstupuje
- LV. Leč i hmota prostě měkká