- XXXVII. Ty věčné hlasy proroků,
- XXXVI. Aj, tamhle dřímavých jiskerek,
- XXXV. Přijdou dnové, léta, věky, věkův věky.
- XXXIV. Promluvme sobě spolu,
- XXXIII. Již vyznám se ze všech hříchů svých,
- XXXII. Myslím, že malý Měsíček
- XXXI. Zelená hvězdo v zenitu,
- XXX. Děj Země je krátce jen vyprávěn,
- XXIX. Měsíček mrtvý – budoucnost,
- XXVIII. Slunce je hvězda proměnná
- XXVII. Kdo měkkým je, ten bídně mře!
- XXVI. Vzhůru již hlavu, národe,
- XXV. „Vlast svou máš nade vše milovat!“
- XXIV. Dík budiž Vám, zlaté hvězdičky,
- XXIII. Že skály již Země plameny
- XXII. Seděly žáby v kaluži,
- Jak lvové bijem o mříže,
- Čím člověk já ve světů kruhu jsem?
- XIX. Oblaky Země jsou synové tkliví,
- XVIII. Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení
- XVII. Měsíček že je mrtvý muž?
- XVI. Báječně krásný to předc byl sen,
- XV. Měsíček, pěkný mládenec,
- XIV. Zem byla dítětem; myslela,