- LXIII. Světa duše-li se šíří
- LXII. Stoje, vděčný smyslolude!
- LXI. Zemi v roucho smaragdové
- LX. A již tvar jaký se zračí
- LIX. V trávě, mechu, v palmy vzchytu
- LVIII. Ajhle, jak se s výšin, z hloubí
- LVII. Přej, když nízký zisk dotýká
- LVI. Čím pak hmota odstupuje
- LV. Leč i hmota prostě měkká
- LIV. Přímé čáry, hrany, hroty,
- LIII. Hmota sama na dvě poly
- LII. Čí pronikne ducha síla
- LI. Srdcem chladným, umem suchým
- L. Ač na mysli mé se míhá
- XLIX. Jindy mě za dlouhé chvíle
- XLVIII. Místa v komnatě své hezké
- XLVII. Nad horami jedva pučí
- XLVI. Ušla šípu, v stínech hustých
- XLV. I tvá, hudbo! mému sluchu
- XLIV. Mhly podzimní brání zraku
- XLIII. Sproštěn buď i ty žaláře,
- XLII. Ono v světě nejluznější,
- XLI. Což nad lásku lze mi dáti?
- XL. Zas vidím vás na doběrku,