- LXXIV. A což může také slabé rámě
- LXXIII. V smutném lidstva též i vládyk sboru
- LXXII. Kdož u rakve svého nepřítele
- LXXI. V svatojirském chrámě blíž oltáře
- LXX. Krása podmaní i srdce reka,
- LXIX. Mladý Břetislav po slavném boji
- LXVIII. Ano, příroda, ta jest dóm Páně;
- LXVII. Tam kde Sázava své proudy valí,
- LXVI. Božena, v knížecí oblečena
- LXV. Slavné činí k národnímu svátku
- LXIV. Blaze tomu, jenžto se ubírá
- LXIII. Přirozená veské děvy krása
- LXII. Tak jest krása těla mnohých duší
- LXI. Krása všemocné jest kouzlo světa,
- LX. „Těsno jest mi v hradě – takto praví
- LIX. Příroda jest pěstitelka pravá
- LVIII. V tichém údolí, jež obrubuje
- LVII. Proto zasílejme díky vroucí
- LVI. Nešťastná ta země, v které vládne
- LV. Rozličné si metly ruka Boží
- LIV. Jedna ruka ztroskotá a zkazí,
- LIII. Otci šlechetnému nepodobný
- LII. Pohříchu! již více nenavrátí
- LI. Srdce Vojtěcha bol nový zžírá,