- LX. „Těsno jest mi v hradě – takto praví
- LIX. Příroda jest pěstitelka pravá
- LVIII. V tichém údolí, jež obrubuje
- LVII. Proto zasílejme díky vroucí
- LVI. Nešťastná ta země, v které vládne
- LV. Rozličné si metly ruka Boží
- LIV. Jedna ruka ztroskotá a zkazí,
- LIII. Otci šlechetnému nepodobný
- LII. Pohříchu! již více nenavrátí
- LI. Srdce Vojtěcha bol nový zžírá,
- L. Vyniká tu nade mnohé jiné
- XLIX. Netrvá na dlouze správa řádná;
- XLVIII. Milerád na všecko zapomíná
- XLVII. Již tak přesmutně to nevyhlíží
- XLVI. Z Říma již se nazpět do Čech vrací
- XLV. Nesmírná se v zemi České zmáhá
- XLIV. Na obloze České hvězda skvělá
- XLIII. Žel a smutek bolně srdce svírá
- XLII. K spáse nestačí jen víra pouhá,
- XLI. Navrátiv se s cest svých blahodějně
- XL. Vzdálené též ovce spatřit chtěje
- XXXIX. Ve Veróně slavně posvěcený
- XXXVIII. Po horlivém v církvi působení
- XXXVII. Nebe zkvétající v Čechách víře