- XXXX. Marje – duha v svátečním svém šatu
- XXXIX. Hučí voda skalinami,
- XXXVIII. Marje – včera vznášejíc se bouře
- XXXVII. Divno věru, že i vlasti moji
- XXXVI. Láska k vlasti, láska k dívce, –
- XXXV. Mnohý v tomto světě truchlí,
- XXXIV. Svatby jaké budem slavit? –
- XXXIII. Na hrob kvítka sázet vonná, –
- XXXII. Milko! ptáš se, jaký pohřeb
- XXXI. Podivná je člověk bytost,
- XXX. Uplynulo léto slzné,
- XXIX. Marje, ty jsi velmi shovívavá –
- XXVIII. Marje – já jsem hříšník velký,
- XXVII. Marje – hory zrodily se
- XXVI. Marje – proč ty lesy v našich horách –
- XXV. Na výsluní mezi lesy
- XXIV. Od světa se odlučuje,
- XXIII. Marje – kdybych básníkem byl,
- XXII. Marje – zvon bez srdce – zvon bez zvuku,
- XXI. Nad hrobem tím lípa kmetná stojí,
- XX. Kroků pět – (pět písmen i v „Marie“!)
- XIX. Pro Marii svou se vzdálil světa,
- XVIII. Za oborou v lese nočním
- XVII. Včera, když již slunce umíralo