- XXVII Jak starý galejník v románu romantika
- XXVI Žárné slunce, vyschla všechna tráva,
- XXV A slunce ztratilo žáry své.
- XXIV
- XXIII Vše smysl má, co těší, zabolí.
- XXII V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.
- XXI Úsměvy naše rozteskněly
- XX Až v hloubi duše zaslechl jsem vzdech,
- XIX A klasy vstávají a klasy rostou.
- XVIII Den smutný byl, já ještě smutnější.
- XVII A chceš-li, můžeš srdce zvolna jíst
- XVI Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
- XV Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.
- XIV Ó, jenom poslyš vichřice jek!
- XIII Vystřízlivělý jarní proud
- XII Je ještě čas a všechno může růsti.
- XI Oh, nedívej se, prosím, na mne!
- X Na nebi měsíc chladně svítí.
- IX Je škoda dnů. Je škoda života.
- VIII Zavřeny nyní všechny cesty vyšší,
- VII Hroby mají svoje práva,
- VI Toť jednoduché: Spolu půjdeme
- V Let šestnáct bylo jí. A neumřela.
- IV Dnes nevyzval ji věru ani k tanci,