- V čelo knihy básní věnovaných P. Marii.
- Na Lodí, na níž se Virgíl do Athén plavil.
- Náš hlas.
- ŽIVOT V DÁRCÍCH.
- HRA NA VOJÁKY.
- 183. Druhdy nebe přemilostně shlédlo
- 182. Byl to člověk! Byl muž pravý z Boha!
- 181. Oceane, kdož ti roven v hloubi?
- 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo,
- 179. Chcešli poznať pravzor bohatýrů,
- 178. Toť to moře, to cíl mojich tužeb!
- 177. Bohat člověk. Všecko zove svoje,
- 176. Když zlí vrazi přibili jsou Christa
- 175. K uvítání JJ. Veličenstev v květnu 1854.
- 174. Což jsou mily erotické básně!
- 173. Přijdou-li kdys národní ty zvuky
- 172. Jak jsou sladky slovanské ty písně,
- 171. Svatý Jan – to videc věčných světů,
- 170. Viz ten obraz; Značí milostníka.
- 169. Muže znám – to anjel prostý vrásky,
- 168. Již se opět zamračilo nebe,
- 167. Znášli skrytý přetajemný tepot
- 166. Pryč odcházíš ze vlastenských břehů,
- 165. Pojdiž matko! Dcera tvá se vdává,