- XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
- XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
- XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
- XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
- XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
- XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
- XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
- XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
- XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
- XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
- XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
- XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
- X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
- IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
- VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
- VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
- VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
- V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
- IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
- III. Mám života běh krátce pověděti?
- II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
- I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
- III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
- II. A přece ministrant, co plaše hrál,