- Květ, slovo, přání, polibek, vše mám
- Tvé trpké polibky, tak plné smutku,
- Mne Osud na tvé cesty uved – slyš –
- Když básník řekne, srdce své jsem ztratil
- Ať žádná výčitka neb klamu dech
- Co Osud dal nám, nemůže nám vzít!
- Co láska jest, ty víš-li, co je láska?
- Kdo umělcem – je stokrát člověkem!
- „Má velká sestro“ – řekla jsem té ženě,
- Z těch nejsem žen, jimž sladká lež je milá,
- Jen láska pochopí i to, co hřích,
- A včera, když nás hýčkal večer vlahý
- Má láska roste v šíř a výš a hloub,
- Jak u plných kdo stolů mřel by hlady,
- To ticho, které v nás i kolem jest,
- Boj nastává, kde v ducha vchází duch.
- Přistihla jsem se včera při krádeži.
- Ty nejsi krásný! Proto snad tě vídám
- Ze zvuků všech, ze šumu ulice,
- Měj za vše dík, i za tu smutnou chvíli,
- Dřív, než jsi jal mne, bylo mi, že snadně
- Jsi nejen touhou mou, jsi smysly všemi,
- Měj rty mé, které duší těla jsou,
- Je krásné slyšet tvoje – mám tě rád –