- Jabloňka
- Sloky před májem
- Pod haldou
- Pramen
- EPILOG.
- XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
- XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
- XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
- XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
- XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
- XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
- XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
- XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
- XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
- XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
- XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
- XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
- XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
- XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
- XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
- X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
- IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
- VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
- VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.