- IX. Tak často v duchu ptám se: Zda budeme svoji? –
- VIII. Ne, zůstaň! Nevyprovázej! Je temno všude.
- VII. Z květin, jež sbírali jsme spolu na lučině,
- VI. Své velké štěstí sobě bojíme se říci.
- V. Tys přec jen zlostna! zlostna! Co mi nedáš spáti?
- IV. Co zřím? Ty slzíš! Co je Ti? Jsme spolu chvíli,
- III. Už zlatá jitřenka své růže rozesívá
- II. Jaká to noc a sen! Mně v prsou bouře hučí.
- I. Již bylo s půlnoci, když octl jsem se v dvoře.
- Sen.
- Maliny.
- Prší, prší.
- Poutnická.
- Píseň.
- Serenada.
- Věštba...
- Je-li možno?
- Andante. (II.)
- Andante. (I.)
- IV. Hlas dávných bájí ozval se zas v duchu.
- III. Jak s vrchů sníh prchala chmura s čela,
- II. Vzpomínka dávná zas se rozzvučela,
- I. Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu
- Na můj svátek.