- ODE DNE PROMĚNY.
- První noc.
- II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,
- I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
- II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
- I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
- II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
- I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
- Slavík a duše
- Útěcha
- Polní květy
- II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
- I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
- III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
- II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
- I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
- III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
- Úsměv
- I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
- IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
- III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
- II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
- Na citát z Plauta
- IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,