- Smrt z kvasu přírody vždy nejvíc těží,
- Co proti přírodě nám za ostrahu?
- Jak čarovně, jak stkvostně v lstivém svodu
- Ty pyšníš se: „Mé království je věčné,
- Co, člověče, zde na hroudu tě váže,
- Mstíš na nás se, že zpytujem tvé činy,
- Jak tygřice k nám z nekonečna hledíš,
- Jsou bez účelu přání vše i snahy
- My ze světa jdem každý s tajnou ranou,
- Když slunný duch tvůj s výše k zemi pluje,
- Jak velký kajman žiješ u všemmíru,
- Co přes to vše as k životu nás pojí?
- My celým žitím kráčíme jak slepí
- Zda nerovnáš se rozkacené sani,
- Že největší jsi poetkou, lid praví,
- Proč ničíš všecky naše ideály?
- Jak sochař v sochu osud v lidstvo tepe,
- Proč chválíš luh – jenž pln je vonných květů,
- Zda nejsi zlá a neuprosně krutá.
- Kdož sáhnout může v opratě tvých koní,
- Věk za věkem, co za bohy dřív měli,
- Rci, ukrutná, ač věčně usměvavá,
- Jak pápěr nese nás tvé silné paždí,
- Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný,