- Sestoupivši v úval ponížení
- Byť všecka naše předsevzetí,
- Když Pavel k Damašku se hrdě vracel,
- Brod úzké rýhy oba světy dělí:
- Jak truchlivě se uschlý ořech dívá,
- Za hrobem Racheliným cesta stoupá,
- Jsi drsnou, zimo, v krutém panování,
- Tma silák jest, má ocelové paže,
- Co platno jest, by sepsán byl svět celý,
- Vzduch zašedlý, v němž svitu světla není,
- (GROTTA AZZURA.)
- Riviera krásná, smavá
- Choulí se a padá,
- Z řídkých sněhů vypjala své témě
- Bij, drsná práce, v litinu, jež syčí,
- Dech země s prací lidstva v mrak se sráží,
- Roztrhané, těžké mraky
- Dešť vonné vláhy, která s nebe spadla,
- Též s ránem zimním někdy slunce vstává,
- Strom vedle stromu stojí zádumčivý,
- Smích Olympu zdravý,
- Když vlna vzduchu za vlnou se plní
- (K POTLESKU O VEČERU SMETANOVĚ:)
- Měsíc jako jasné oko rybí