- LXIII. A když přišlo jaro zas,
- LXII. Slavné Bedřichovo město
- LXI. Už ti s lkáním, děvo, píši,
- LX. Když po práci hledám lože,
- LIX. Druhdy s ní jsem chodíval
- LVIII. Byl večer rozchodu; a my jsme
- LVII. Do tvé knížky abych kvítek vkladl? –
- LVI. Když jsem v době loučení
- LV. Tvé oko – snivý lesk měsíčka;
- LIV. Zdálo se mi, že byl Pánbůh
- LIII. Různobarvé listy beru,
- LII. Ach to od ní psaní!
- LI. Pryč jsi děvo! A tvá všady
- L. Zde jest ona hlučná třída,
- XLIX. Vím už, lípo, tvoje květy
- XLVIII. Když pak s sebou vzali děvu
- XLVII. Ještě stůněš; – ač tebou mi
- XLV. Když v noci letní venku dlívám,
- XLV. Slunko s vroucím zakocháním
- XLIV. Já o růži prosil,
- XLIII. Už pak dej si děvo říci,
- XLII. Je těžko snášet bez bolesti
- XLI. Vidíš-li mne časem dlíti
- XL. Že’s prý měla více hochů,