- XXVIII. Šli mimo lidé – lidé ne – jen žreci
- XXVII. Noc jako věčnost. Bolest čtyřmi řádky
- XXVI. Jdou smrt a nemoc mimo duši moji
- XXV. Volnosti dech byl vždycky v písních mých,
- XXIV. Na tvoji krásu, tvoje památníky,
- XXIII. PRAHA.
- XXII. Vzít život, jak je, proniknout jej cele,
- XXI. Je nejkrutější ctnost, neb nesmí znát
- XX. Květiny opuštěné za oknem,
- XIX. To bylo dávno, stále duněly
- XVIII. Je nejkrásnější u žen hudba gest,
- XVII. l v světě chudých vesna zkvétala mi;
- XVI. Ne, mezi srdci věčně chladnými
- XV. Po ženě touha dosud v srdci mém
- XIV. Co bylo ve mně, vášní prudký žár
- XIII. Co hledal jsem, to není v srdci tvém,
- Xll. Mdle lampa růžová plá; její jas
- XI. Já hoře lásky přežil, z něho zbyl
- X. Jsou nepoznané bolesti, jichž pal
- IX. V mé mysli umělci šli, svoji víru
- VIII. „Co nejdražšího, Pane, máš?“ se ptám
- VII. Ve věku mém, žel, láska smutná byla,
- VI. Vteřiny dítě, sladký sonete,
- V. Vím, nepřišla mi, když jsem mohl kvést,