- LX. Prosáklé zpěvem slavičím
- LIX. Mám v povržení každou píseň,
- LVIII. To ještě není přírodou,
- LVII. Pravda! Pravda! Velké moře –
- LVI. Jak směšný, bídně horlivý,
- LV. Takť člověk ve svém blouznění:
- LIV. V stoletích mrkal s nocí den
- LIII. Jsou hříchy proti přírodě,
- LII. Co v srdci klíčí krásného,
- LI. S nahotou v hadrech světem bloudit,
- L. Jsme lidé my syn marnotratný,
- XLIX. Ó, jděte mi s tou vaší pravdou,
- XLVIII. Mne ani mnoho nebolí,
- XLVII. Nechť věci vážím jakkoliv,
- XLVI. Vždy slýchám: lidé básně skládají
- XLV. Přec zdá se mi, až hrob můj zvrácen
- XLIV. Já přišel po stech letech k hrobu,
- XLIII. Já přemnohé již oželel
- XLII. Jen jedno bych se naučit chtěl
- XLI. Já s šerým hájem podřimoval
- XL. Co jste vy, nebes zlaté světy,
- XXXIX. Jak spanilé to sourozenky,
- XXXVIII. Večerní les rozvázal zvonky,
- XXXVII. Dnes do skoku a do písničky!