- 228. Osoba ta putující s námi
- 227. Z veršku toho sem tam šíře sme se
- 226. Jako koráb Noe po potopě
- 221. I sám Milek přišel ku veselší
- 220. Třebas teplé selzy z očí leji
- 218. U pomezí, když sem z vozu zkročil,
- 217. Když se nade Norimberkem hnula
- 216. Dílem sladký přímus námluvy té
- 215. Umlukel s tím, ňádra zastonají,
- 214. „Jeden král, tam z toho pokolení,
- 213. Tu se víko rakve starobylé
- 212. I nás tak ten plamen v oči pálil
- 211. Paroloď tu zase Milek skoval,
- 210. Při tom městě, jako ranní zoře
- 209. Nezdálo se mi to ještě dosti,
- 208. U všech nových národů i dávných
- 207. Nyní ani slova nezpomenu,
- 206. Když se zatím nohy naše znova
- 205. Hodna zmínky snad i pošetilá
- 204. Převelikou škodu způsobilo
- 203. Nač prej mír já věcmi těmi ruším,
- 202. Kdyby každou žádost, předsevzetí,
- 201. Práznoť jest to nade pohanskými
- 200. K omluvě svých hříchů namítali,