- 22 „Jak blesk Jsi sjela náhle v moje žití,
- 21 Jak Cesar skvosty Servilii bys mi dal,
- 20 Jak v lesní tůni se má duše snivá
- 19 A pak Jsi prosil: „Ne, ty drahý můj!“
- 18 Pak ztich' Tvůj hlas – kol těžké ticho bylo,
- 17 A pak Jsi přišel, u mých dveří stanul:
- 16 To bylo setkání! Má touho, zbledni,
- 15 Ó, Bože můj, to náhlé štěstí skvoucí
- 14 Dnes ovála mne Tvého ducha křídla,
- 13 To velké ticho duši moji tíží
- 12 V tom požáru, jenž vzplanul nad západem
- 11 Jsi jako krásná kniha, v které čítám,
- 10 Když ráno vzbouzím se, můj příteli,
- 9 Ztiš se, má duše, nic to platno není,
- 8 Pozdraven buď, pěvče, jménem Božím,
- 7 Já miluji Tě! Kulturu Tvou jižní,
- 6 Jsem jako břečťan, ovíjím Tě úže –
- 5 Žiji, čekajíc zde Tebe, milý,
- 4 Já hloubku života jsem nechápala,
- 3 Přijď ke mně, pospěš, čekám dlouho na Tě,
- 2 Nic nechceš vědět: kdo jsem, z kterých krajů
- 1 Jak Penelopa přadeno své předu –
- LII. Jsi smutné, krásné Bissone mé, teď!
- LI. Jsem jako bříza – zpívá do noci,