- L. Mne miloval Jsi, proto trpět musím teď,
- XLIX. Teď se mnou věrně jde, můj rytíř smutný,
- XLVIII. Mou duši láska zpívat naučila –
- XLVII. Po stopě kráčím svého žití nyní
- XLVI. Jak temný přízrak před očima vstal
- XLV. Zda smutku Tvému někdo rozuměl,
- XLIV. Na Tebe myslím, Matko. Trpěla Jsi,
- XLIII. Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,
- XLII. Můj otec horník byl, když umíral,
- XLI. A upomínky smavé duší jdou,
- CONRAD ANSORGE.
- MÁRIO BONNARD. (II.)
- MÁRIO BONNARD. (I.)
- XXXVII. Jak tamaryšek v severním tom kraji,
- XXXVI. Mne políbila bolest na rty němé –
- XXXV. Víc nemohu psát, unavena jsem,
- XXXIV. Jsou do snů těžkých všichni pohrouženi,
- XXXIII. Co chceš, má duše? Navracíš se zpět
- XXXII. Jak bříza zmírám – neschopna je žití,
- XXXI. Mé sestry smutku, postůjte jen chvíli,
- XXX. Noc hluboká již rubáš chladný spředla,
- XXIX. Teď opuštěny, samy jdeme žitím,
- XXVIII. Ty, jeho přítel, těšil Jsi mne pak,
- XXVII. Tvou písní vždycky zvučela má lyra,