- XLVI. Stále hlas Tvůj slyším, v duši mojí zní,
- XLV. Tys to, Ty, můj drahý. Snad mě zraky šálí.
- XLIV. Na Tě čekám – jezero sní přede mnou,
- XLIII. Že Jsi přišel ke mně, ve snách se mi zdálo –
- XLII. Ten dům starý, v kterém první noc jsem spala –
- XLI. Všechno bude, jak si přeješ – rci mi jen,
- XL. Nemohu víc myslet, nemohu víc psáti,
- XXXIX. Zšeřilo se. A tu náhle jsem Tě zřela –
- XXXVIII. Ve Tvých stopách chodím – duše moje neví,
- XXXVII. Kam bych šla teď, nevím, domov našla, žila?
- XXXVI. Odjet mám? Víc ještě trpěla bych, vím –
- XXXV. Dozněla ta píseň. Ztichla lyra moje,
- XXXIV. Irisy vy modré, něžný květe snivý,
- XXXIII. Rád mne nemáš, vím to. Naději vši zničím.
- XXXII. Nevědouc, Tě duše má snad urazila,
- XXXI. Zazvuč, moje lyro, zpívej k jeho chvále,
- XXX. Z Helikonu Musy, prijďte, pospíchejte,
- XXIX. Na tu cestu hledím, kterou musíš jíti –
- XXVIII. Neděle je – dnes Tě, milý, neuvidím,
- XXVII. Miluji Tě, bojím se to vyslovit
- XXVI. Staň se, jak si přeješ! Půjdu, kam Ty chceš,
- XXV. Vím, vše zase bude, jako bylo dříve,
- XXIV. Nemohu se ztišit, radost svoji skrývat –
- XXIII. Jsem jak tůně tato, na dno její zřím –