- XLIX. Františce F.
- XLVIII. Kdo prožil hlučné bouře života
- XLVII. Ó hvězdo milá, v okénko jež svítíš
- XLVI. Oj vy doly, milé doly, čemu vy se zelenáte?
- XLV. Na stráni pne se mohyla,
- XLIV.* Oj! kéž ještě jednou jen s planoucí tváří
- XLIII. Jak přec plno jedno moje srdce bylo,
- XLII. A když jsme se objímali
- XLI. Buď s Bohem!
- XL. Tolik jsem juž o své milé
- XXXIX.* Smutná vede cesta, smutná po té stráni,
- XXXVIII. Když hvězdná noc se stírá na údolí,
- XXXVII. Naše duše přece jenom
- XXXVI. Kdo všechny luzné naděje
- XXXV. Pod horou tam dolem květným
- XXXIV. Když s hvězdami se sklání
- XXXIII. Viděl jsem luzný kraj se stkvíti,
- XXXII. Když jsem u okénka stával
- XXXI. Ty’s plakala, když k tobě klonil
- XXX. Víc nerozněcuj rány moje
- XXIX. Ty sladký směve duhorůžných lící,
- XXVIII. Jen jednou ještě tebe, děvo, zříti
- XXVII. Což neuhasneš nikdy v mysli mojí,
- XXVI. Když na doby vzpomínám,