- XXVII. Neb ani lásky těcha v srdci mroucím
- XXVI. Když zdrcen duše bolesťmi jsem zcela,
- XXV. Kéž osud má nade mnou smilování
- XXIV. Tě viniť nechci, že by tvoje vzorná
- XXIII. Juž svatý zákon pevnou mocí platí;
- XXII. Jen malý důkaz podal jsem ti lásky,
- XXI. Jak růže jarní sladký kalich sklání
- XX. Kdo žár ten slovem může vypraviti,
- XIX. Ty divíš se, že sladké překvapení
- XVIII. Až věky dalné v zapomínky moři
- XVII. Když duše tužná v oko zírá,
- XVI. Ó kéž co perla okamžik jen letný
- XV. Že duše má jen, drahá, žije v tvojí,
- XIV. V milosti k sobě srdce moje splítá
- XIII. Ó zvuku znící jí z rtův růžoráje,
- XII. Že tvoje hvězdné oko v písni slavím,
- XI. Když lásky moc se mého srdce měla
- X. Když hlučných zvonův rozprouděné znění
- IX. Však toť ať k slávě mocně srdce zpívá:
- VIII. Což slabým zvukem struna může říci,
- VII. Juž počnu v záchvatě horoucím pěti:
- VI. Tak pravíc na hvězdu se proměnila,
- V. „Ta lyra tvou má, milý, navždy býti!"
- IV. Tu zlaté mraky nám se otevřely,