- ZÁPAD NAD PRAHOU.
- HOŘKÝ SONET.
- HROB MÁCHŮV.
- KOLLÁRŮV DRUHÝ POHŘEB.
- SONET VYSNĚNÝ PŘED OSTATKY KOLLÁROVÝMI
- ČESKÉ PAŠIJE.
- BARABBÁŠ.
- NA VELKÝ PATEK.
- HLAS ZVONŮ.
- VELKONOCE.
- JARNÍ PÍSEŇ SFINGY.
- XXVII. Jak moh jsem snít, že umění mé stačí,
- XXVI. „Jsem u vás, Romney, dneska naposledy,“
- XXV. Já přátelství se smával muže - ženy,
- XXIV. Tvá bytost opět jako leknín svítí
- XXIII. Ty ještě vrtíš hlavičkou svou v strázni?
- XXII. Věř, Emmo, vždy lze život počít znovu,
- XXI. Zas klidně, tiše sedáváme spolu
- XX. A přec zas přišla... K nohám se mi vrhla
- XIX. Teď vím již, lásky že to nebyl žár,
- XVIII. Sny, vše jen sny... Jdou dlouhé smutné týdny
- XVII. Jak čárnou Kirku, luznou kouzelnici
- XVI. Po polibku svém uprchla mi v studu,
- XV. Na bledá ústa moje rtík tvůj vtisk