- IV. První máj! – To milé heslo světí
- III. Nevím, co se rozhněvaly
- II. Teskný byl a smutný hled
- I. Přitáhli čápi z jižních lesů,
- LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo,
- LXXII. Dvě jsou kouzla, jimiž všehomíra
- LXXI. „Nad naším hněvem slunce nezacházej!“
- LXX. „Pro slovo,“ díš, „a pro nic více?“ –
- LXIX. Dušinko má, když mně ponejprv
- LXVIII. V stinném chládku růžového loubí
- LXVII. Když jsem po prvé se loučil
- LXVI. Když někdy toužím osamělý
- LXV. Jak se z oné skály
- LXIV. Předc jen touto dolinou
- LXIII. A když přišlo jaro zas,
- LXII. Slavné Bedřichovo město
- LXI. Už ti s lkáním, děvo, píši,
- LX. Když po práci hledám lože,
- LIX. Druhdy s ní jsem chodíval
- LVIII. Byl večer rozchodu; a my jsme
- LVII. Do tvé knížky abych kvítek vkladl? –
- LVI. Když jsem v době loučení
- LV. Tvé oko – snivý lesk měsíčka;
- LIV. Zdálo se mi, že byl Pánbůh