- Co tvoří člověka? – Děj, běh jen dráhy
- Zásluhy ještě zbývá moře. Výš!
- Co o životních, lidskosti se přete
- EPILOG.
- XX. Co v dvém se šine, jak se blahem směje,
- XIX. Vyšumělé jest vše přikrácením snu.
- XVIII. Na cestách zalíbení božství střetnout
- XVII. Zlu odolávat vždy se vrátí chvíle,
- XVI. Bůh zjeví se vám v zrcadle rovnosti.
- XV. Favorit Marie jak z Lourdů panna
- XIV. Co ztrácí v tvoření se bardál, vykupuje věčnost
- XIII. (Mše apokalyptická básníka a světů.)
- XII. Nás provinilé, zaklnuté mravnější
- XI. Tuk lamp Tvých olejů, figurky voskové
- X. Když na Sionu či Hymetu včely
- IX. Když Plato, Tyrtaeus vlast v stróphě hrdé slaví
- VIII. V dóm vstoupil jsem, šeř byla vlahá v něm,
- VII. Bych stróphu naparfumoval víc k pietě Tvojí,
- VI. Jak v toulky bloudívám, tak v poměr bývá
- V. Za císařovnu Slávy vydám Tebe,
- IV. Den zniká letní, ale posvěcen
- III. Co hvězdu jitřní jsem Tě zříval, v formách, tajích
- II. Pít mládí ducha nové, ňader zlatých
- I. Před Tebou, paní světů, v majestátu když zlatém