- Proč miluji tě, Fauste? Co tě znám,
- Jak bohu rozumím, jej miluji
- Svět citů mých, hle, je ti otevřen!
- Zas na Petříně jsme. A Praha širá
- Na klíně Fausta, s hlavou na rameni
- Tak nehleď na mne, zraky vábivé
- Nadarmo včera tvého příchodu
- Vím, Fauste, muž a žena světy dva
- Tys na obloze světlým Jupiterem
- Já cítím, Fauste, štěstí že je víc
- V zahradě bylo to. Před bouří. Temné mraky
- Tak plné slunce bylo dnešní ráno!
- O lásce nemluvím – mně stačí víra.
- Zas o životě někdy vypravuj mi!
- Vím, láska mužům víc že nebývá
- Na Fausta čekám; se mnou čeká dům
- Stín přešel pokojem, stín záhady
- A v život můj stín osudově zasáh...
- Má zahrado, v své bílé závoje
- Lákají cíle – láká umění...
- Mám cestu v lese, na ni chodím snívat.
- Sen divný zdál se mi. Pláň široká
- Vstát musela jsem – jít. Má cesta cíl?
- Jenom ať třtinou není! Silný prut,